jar-nej - NEJEDLÍ Z VYSOKÉ

Něco z fotogalerie

Kalendář

23. 11. 2024


	Po	Ut	St	Ct	Pa	So	Ne
1 \|					1	2	3
2 \|	4	5	6	7	8	9	10
3 \|	11	12	13	14	15	16	17
4 \|	18	19	20	21	22	23	24
5 \|	25	26	27	28	29	30

Hodiny

Unix time

NEJEDLÍ Z VYSOKÉ

V díle „Královéhradecké rodiny erbovní“ od Antonína Rybičky (z pojednání král. České společnosti nauk. IV. řady svazek 6.) vydaném v Praze roku 1873 se k rodu Nejedlých z Vysoké uvádí :

Nejedlí z Vysoké - byli stará rodina patricijská, o níž se dočítáme již v druhé polovici století XV.; jmenovitě byl r. 1497-1500 Václav Nejedlý rychtářem městským (judex) v Hradci Kr.; na to r. 1508 starším obecním a napotom až do r. 1523 konšelem a potřebován mezi tím několikráte (r. 1509, 1510, 1511 a 1512) v poselstvích k sněmům zemským a jinam. – R. 1523 přichází Jan N. mezi staršími a r. 1530 Václav N. mezi radními hradeckými, který měl syny Petra Pavla a Hendricha a dceru Kateřinu; téhož Václava N. čteme na .to r. 1534 v tituláři se syny Petrem Pavlem (I.) a Hendrichem mezi osobami stavu vladyckého, s titulem z Vysoké, ačkoliv nevíme, kdy se mu dostalo erbu a titule toho. – R. 1547 jmenován byl Hendrich N. z V. úředníkem ungeltu v Hradci Kr.; týž koupil r. 1549 od pp. Jaroslava, Vojtěcha a Hendricha bratří z Pernšteinu Voždice a Libčiny, r. 1553 od Dob. Vranovského z Doubravice městys Stračov a r. 1561 od pánů hradeckých vsy Práskačku, Sedlice, Chrastnice a Urbanice, z čehož lze vyrozuměti, že byl muž velmi zámožný; r. 1559 po smrti Jakuba Kadrmanna jmenován jest tolikéž J. M. C. rychtářem v Hradci Kr. Hendrich N. z V. zemřel r. 1562 v čas panujícího tehdáž přímoří a jakož neměl dědiců přirozených, odkázal kšaftem svým t. r. v den sv. Brykcí učiněným, veškeré výše vyčtené statky své manželce Anně, a po její smrti nebo provdání bratru Petrovi N. však tak, aby ona a po ní také jiní držitelové zboží toho úrok ze vsi Chrastnice obraceli na víno k chrámům sv. Ducha, Antonína a Anny a na kupování suken chudým, z druhých vesnic však aby vydali 200 kop gr. č. konšelům hradeckým, kteří by pak za to koupili krám řeznický a z něho každý týden vydávali 8 gr. č. na maso mendykům čili žákům chudým. – Jmenovaný bratr Petr N., jenž byl času toho starším obecním, zemřel tolikéž r. 1562 na bolest morní, načež po smrti vdovy Anny dědictví Hendrichovo přešlo na Petra (II)., Jana a Václava, syny Petrovy, kteří se o ně, jakož i o zboží otcovské rozdělili.

Petr (II). N. seděl napotom na domě v Hradci Kr. (1570) a byl na sněmu r. 1571 přijat do stavu vladyckého kr. Č., neměl však, jak se podobá, dědiců přirozených; Jan N. držel Sedlice (ještě 1596) a Váslav N. Libčany (r. 1597), oba však zůstávali na domích svých v Hradci Kr. – Jan N. z V. byl dvakráte ženat; ponejprv s Dorotou, dcerou Mikuláše z Lukavice, která po něm zdědila dvůr v Plotištích a držela také dům v Hradci, v němž chtěla (r. 1581) várky pivné činiti, v čemž jí však od obce bráněno ; druhá manželka páně Janova byla Kateřina, která mu porodila dceru Elišku, jimžto oběma on, Jan N., maje r. 1597 jíti ven ze země na vojnu, postoupil dvůr svůj v Plotišti po první manželce Dorotě naň přišly. – Václav N. žil ještě r. 1600 při městě Hradci Kr. a držel Chrastice, Libčany a j.; nezůstavil však po sobě synů, anobrž toliko dceru Markétu, která se provdala za V. Volanského z Volanic a r. 1617 seděla na Libčanech. Jiných mužských členů z rodiny té nebylo již tehdáž na živě a podobno ku pravdě, že rod ten v první čtvrti století XVII. vymřel vůbec po meči i po přeslici.

berní rula - (staročeské berně znamená daň) představuje první úplný soupis a popis všech obcí, vesnic, městeček i měst podle jednotlivých panství a tehdejších krajů sloužící pro daňové účely v Čechách z roku 1654. Berní rula vznikla na základě usnesení Českého sněmu z roku 1652 a navazuje na Soupis poddaných z roku 1651. Obdobný soupis pro moravu se nazývá lánový rejstřík.

čtvrtláník - držitel zemědělské půdy o ploše 1/4 lánu (tj. více než cca 4 ha), na které hospodařil. Čtvrtina lánu byla hranice mezi sedlákem a chalupníkem. Kdo měl méně než 1/4 lánu polí, nebyl vesnickou komunitou vnímán jako sedlák.

domkař - majitel domku a malé výměry půdy (malého hospodářství do výměry cca 4 ha), která nestačí k obživě. V pozdějším období majitel domku bez půdy. Hlavním zdrojem obživy domkařů bylo řemeslo nebo námezdní práce.

domovský list - úřední doklad dosvědčující domovské právo k určité obci

domovské právo - představovalo právo na nerušený pobyt v dané obci a na důchodové nebo chudinské zaopatření. Jednalo se o právní institut, který spojoval osobu s konkrétní obci. Toto právo bylo možno získat povětšinou dědičně - dle místa narození, sňatkem, udělením obecním úřadem (např. po delším trvalém pobytu v místě), získáním úředního postu (např. četník). Institut vznikl v českých zemích v souvislosti se zavedením obecní samosprávy v roce 1849 a platil do konce roku 1948.

familiant - v době pozdního feudalismu slovem označován nájemce panské půdy (nebo drobné usedlosti), který má na půdu dědičné právo. Označení vzniklo v 18. století rozdělením panských dvorů (za raabizace) v dědičný nájem.

fojt - viz rychtář

genealogie - (řec. génos, lat. genus = rod) je pomocná věda historická o vztahu mezi lidskými jedinci, který vyplývá z jejich společného rodového původu a o důsledcích příbuzenských vztahů.

generace - (lat. generare = plodit, rodit) skupina lidí přibližně stejného stáří. Délka 1 generace je dána délkou časového úseku (v rocích) mezi narozením jedince a okamžikem narození jeho potomka. Průměrná délka trvání jedné lidské generace je proměnná a trvá cca 25 let.

grunt - (německy grunt = pozemek nebo půda) slovem označován selský statek (usedlost)

gruntovní kniha - pozemková kniha, ve které se zaznamenávaly především nemovitý poddanský majetek. Začaly vznikat v 15 století a vedly se až do r. 1849. Knihy byly vedeny vrchnostenskými kancelářemi jako knihy veřejné. Knihy byly vyhotovovány pro celá panství, později podle jejich rychet, samostatných obcí nebo i pro jednotlivé usedlosti. Zachycují jména držitelů gruntů, jejich manželek, rodičů, dětí, sourozenců, částečně charakterizují hospodářství a uvádějí velikost povinných plateb a závazků. Objevují se v nich často také zápisy svatebních smluv, kšafty, záznamy o darech kostelům či placení záduší, zápisy o trzích s usedlostmi - koupě, prodej, převod, apod.

hofer - podruh, nájemník

chalupník - drobný zemědělec; držitel menší usedlosti než sedlák; usedlost nebyla vybavena potahem

kšaft - poslední vůle, závěť, testament, pořízení pro případ úmrtí

láník - nebo také sedlák - držitel zemědělské půdy, na které hospodařil. Plošná velikost 1 lánu odpovídá cca18 ha. Podle velikosti polí se sedláci dělili na celoláníky, půlláníky, čtvrtláníky.

lánový rejstřík - jedná se obdobu české berní ruly. Je to nejstarší dochovaný moravský katastr poddanských usedlostí a pozemků (vznikl během tzv. druhé lánové vizitace v letech 1669-1679) z nichž se platila berně nebo kontribuce.

lán - stará plošná míra. Její velikost byla různá. Zemský lán činil cca 18,3 ha.

matrika - (z lat. matrix, matice, kmen) je úřední kniha sloužící k evidenci narození, sňatků a úmrtí lidí. Vedení matrik nařídil tridentský koncil r. 1563. V Čechách bylo o vedení matrik rozhodnuto na pražské synodě roku 1605, na Moravě na olomoucké synodě již roku 1591.

mrtvý bod - rodopisný výraz pro hranici, za kterou se nelze dostat dál z důvodu nedostatku pramenů.

onomastika - onomatologie - jazykověda nauka o vlastních jménech zabývájící se jejich vznikem, způsobem tvoření, obsahem (někdější významem), rozšířením i povahou. Onomastika se rozděluje na :

antropomastika - nauku o jménech živých bytostí (součásti je i antroponyma - nauka o vlatních jménech člověka nebo skupiny lidí)
toponomastika - nauka o jménech zeměpisných
chrématonomastika - nauka o jménech věcí

ohlášky – svatební ohlášky – byly zavedeny nařízením 4. lateránského koncilu. Jedná se o institut zjišťování, zda neexistují překážky uzavření sňatku mezi ženichem a nevěstou. Byly překážky nepřekonatelné (např. existující manželství snoubenců nebo příliš blízké příbuzenství) a překážky překonatelné (např. pokrevní nebo švagrovská spřízněnost) pomocí církevního (zpravidla biskupského) dispenzu tzn. prominutí. Ohlášky snoubenců se zapisovaly do zvláštních knih – knihy ohlášek. Před svatbou byly předepsány troje ohlášky (při třech nedělních nebo svátečních bohoslužbách za sebou jdoucí ve farním kostele).

podruh - nebo také čeledín byl námezdní zemědělský pracovník bez nemovitého majetku, který bydlel v nájmu u sedláka

pokolení - skupina osob vzájemně spjatá dobou, ve které žijí a odvozující svůj původ od společného předka. Délka 1 pokolení je dána délkou časového úseku (v rocích) mezi narozením jedince a okamžikem narození jeho potomka. Průměrná délka pokolení je proměnná a trvá cca 25 let.

půlláník - držitel zemědělské půdy o ploše 1/2 lánu (tj. cca 9 ha), na které hospodařil.

podsedník - podsedek - označení člověka, který měl pronajatý kousek pozemku (zahrady) u většího sedláka za což mu platil nájem.

příjmí – neboli přízvisko je označení jednotlivých osob se stejným křestním jménem v době před zavedením příjmení. Příjmí nebylo dědičné, ustálené ani závazné. Jedna osoba mohla mít během života několik příjmí. Rovněž v jeden okamžik mohla jedna osoba užívat více příjmí najednou. Z přijmi se mnohdy vyvinulo příjmení.

příjmení – příjmení se vyvíjela od cca 14. století. Mnohdy se vyvinula z příjmí. V rakouské říši vč. českých zemí povinné používání druhého jména (příjmení) zavedl císař Josef II. patentem vydaným 1.11.1786, kterým ustálil užívání druhého jména. Druhé jméno se tím stalo povinné a dědičné. Manželka měla nabývát příjmení po manželovi a děti po otci čímž se mělo zabránit svévolnému a chaotickému pozměňování jmen.

rodokmen - sleduje všechny potomky (syny a dcery) výchozí osoby (zakladatele) pouze v mužské linií (po meči), pokud jsou manželskými potomky mužů pocházejících z manželství zakladatele. Společným znakem je příjmení a pokrevenství. Patří sem rovněž : potomci neprovdaných dcer, potomci mužů, kterým byla povolena změna příjmení a nebo přijali příjmení nevěsty. Do rodokmenu nepatří : nemanželské děti synů, děti vdaných dcer, adoptivní děti, nemanželské děti do rodu vdaných žen.

rodopis - genealogie

rozrod - obsahuje všechny potomky výchozí osoby (resp. společného páru). Do rozrodu jsou zařazeni všichni potomci (muži i ženy) v přímé linií pokrevenství jak po meči tak po přeslici (bez ohledu na příjmení) k výchozímu předku (zakladateli rodu). Rozrod poskytuje přehled o genealogických vazbách v rámci rodu. Do rozrodu patří i nemanželské děti (syni i dcery) a jejich potomci. Nepatří sem však děti adoptované.

raabizace - metoda vypracována F. A. Raabem (dvorním radou za panování Marie Terezie), podle níž byla provedena poddanská a pozemková reforma. Metoda byla založena na rozdělení (parcelaci) vrchnostenské půdy mezi poddané, kteří byli na pozemku v dědičném nájmu (sedláci byli často nazývani familianti). Tím odpadla robota a sedláci místo ní odváděli vrchnosti peněžité dávky. Reforma byla vyzkoušena nejdříve v Čechách (zahájeno r. 1775), kde byla provedena celkem na 105 panstvích. Po té byla provedena v dalších zemích v Dolním Rakousku (1775), na Moravě (1777), ve Štýrsku (1778) a v Haliči (1782).

rychtář - v době středověku soudní a správní úředník města nebo vesnice. Do své pozice mohl být dosazen vrchnosti resp. panovníkem nebo mohl být volen popřípadě se mohlo jednat o dědičnou pozici v jednom rodě. Rychtář mohl mít na starosti zároveň i několik vsí. Mezi práva a povinosti rychtáře patřilo nižší soudnictví, správní funkce, ručil za dodržování práva a příkazu vrchnosti, vybírání daní, poplatků, atd.. Rychtáři drželi rychtu - dům s různými hospodářskými především berními úlevami. V některých oblastech se pro rychtáře užíval výraz : richter, šoltys, fojt.